Starší žáci nestačili na Břeclav

V neděli vyrazili starší žáci na jih Moravy, konkrétně do Břeclavi, aby poměřili síly s týmem FOSFA. Asi většina ještě měla v paměti domácí zápas, který skončil 2:12 v náš neprospěch. Bohužel hned první zpráva nebyla zcela povzbuzující, protože jsme obdrželi informaci o onemocnění Maxima Kozárka, což znamenalo citelnou ztrátu pro obranu. Takže prvním úkolem bylo jak 11 hráčů poskládat do nějakých rozumných formací.

Úvodní slova trenéra byla jasná a zřetelná. Bojovat, bránit, ale i ohrožovat soupeřovu branku. Dalo se očekávat, že tento zápas bude bolet, pokud tým chce pomýšlet na úspěšnou odvetu.

V první třetině nastoupila do branky Laura Jelínková. Soupeř působil trochu děsivě, protože několik hráčů bylo pěkně narostlých včetně děvčat. Ihned po vhození buly musela Laura řešit hned několik soupeřových střel, což vedlo k prvnímu brankovému úspěchu soupeře, který otevřel skóre hned v 1. minutě. Kluci se však nezalekli a pohotově otočili skóre během necelé půl minuty. Tento stav se udržel po zbytek první třetiny. V podstatě se dá říct, že náš tým neustále atakoval útočnou třetinu.

Druhá třetina se nesla v nástupu chyb, které nás stály zbytečné góly. Kluci postupně přestávali hrát hru, kterou předvedli v průběhu první třetiny. Soupeř získával větší jistotu, což potvrdil i dvěma góly, které padly za záda Laury. Nicméně na konci druhé třetiny byl stav stále hratelný, protože světelná tabule ukazovala 3:2 pro domácí.

Trenér se v průběhu pauzy snažil v týmu vyburcovat ještě větší bojovnost a pocit zodpovědnosti k celému týmu. Důrazně upozorňoval na případy, kdy hráč jede na branku a místo toho, aby nahrál, tak se zamotá do vlastních kliček.

Začátek poslední třetiny začal poměrně infarktově, protože kluci nejprve ve 42. minutě srovnali na 3:3 a v 46. minutě otočili skóre na svou stranu 3:4. Začalo to vypadat na slušné drama a bylo potřeba hrát takticky s tím, že bylo nezbytné šetřit i drahocenné síly. Naše vlastní chyby zapříčinily, že nám soupeř během necelých tří minut nasázel tři branky a sen o druhém vítězném víkendovém zápase se začal pomalu rozplývat. Kluci začali opomíjet své spoluhráče a snažili se prosadit jen individuálně. Přestávali reagovat na to, co po nich chce trenér a konkrétní situace řešili přesně opačně, než po nich bylo požadováno. Do konce třetiny se brankové světlo ještě 3x rozsvítilo. Dvakrát na naší straně a jednou na straně soupeře. Výsledný stav 8:5 v náš neprospěch.

Ponaučení z tohoto zápasu je jednoduché. Pokud si kluci v hlavách sami nesrovnají to, že je nutné, aby mezi sebou spolupracovali a tvořili hru jako tým, bude to pro trenéra i pro ně velmi obtížná práce. Nejsmutnější na tom je, že tento soupeř byl relativně hratelný a při dodržení několika základních aspektů hry mohl být tento zápas i vítězný, i přes skutečnost, že tým nebyl zcela kompletní.