Těsná prohra starších žáků v Blansku

Byl to opravdu nabitý týden, protože kluci odehráli 3 zápasy během 4 dnů. Jako poslední byl venkovní zápas a to v Blansku. Tým měl za sebou „debakl“, utrpěnou remízu a před sebou soupeře, který nám minule uštědřil prohru 5:10.

Během první třetiny se zdálo, že se bude opakovat sobotní zápas. Zprvu byla hra na úrovni, kterou trenér nechce moc vidět, ale přesto kluci otevřeli skóre jako první a postaral se o to Nikolas Kromus. Jenže jsme tak trochu usnuli na vavřínech a náš soupeř dokázal během 7 minut 3x skórovat a skóre otočit. Na naší straně bylo vidět opět nepřesné přihrávky, občas zmatek v obraně a určitá nedůslednost v osobních soubojích. Kluci několikrát nechali soupeře, aby se beztrestně pohyboval v těsné blízkosti Emy v brance.

Začátek druhé třetiny se začal jevit jako „katastrofa“, protože se náš herní projev přenesl i do začátku druhé třetiny. Vlastní osobní chyby nás neustále srážely a kluci sami sobě přidělávali spoustu práce. Důkazem toho byl i velmi nepříjemný stav 1:5. Ve 32. minutě kluci snížili na 5:2, ale hned 35. minutě jsme opět prohrávali o 4 góly (6:2). Ale pak se najednou něco stalo. Kluci se najednou semkli a začal se hrát hokej. Ne, že by byl úplně bez chyb, ale začal opravdový infarktový zápas. Najednou bylo vidět jiné herní myšlení, přihrávky, souboje a osobní nasazení jednotlivých hráčů. Do konce třetiny kluci během dvou minut upravili stav na 6:4.

Třetí třetina byla naprosto hektická. Sice jsme hned v úvodu třetiny inkasovali gól na 7:4, ale kluci se nevzdali a začali ze sebe dolovat rezervní síly a opravdu viditelnou bojovnost. Asi k největšímu obratu zavelel kapitán Láďa Tkáč, který při oslabení 5/3 doslova vlétl před soupeřovu branku a naprosto chladnokrevně backhandem vymetl horní roh soupeřovy svatyně (7:6). Už to vypadalo, že by mohlo dojít ke srovnání, ale bohužel padl další gól do naší branky (8:6). Kluci neutuchali ve svém snažení a snažili ze všech sil ještě bojovat. To přineslo své ovoce, protože opět se stav snížil na (8:7). Času bylo relativně dost a Štěpán Rožnovský v 57. minutě srovnal na 8:8. Soupeř však nezaváhal a ještě ve stejné minutě odskočil opět o jednu branku na 9:8. Ke vší smůle jsme 28 sekund před koncem šli do čtyřech hráčů. Nakonec bylo 7 sekund do konce a vhazování bylo v soupeřově pásmu. Trenér odvolal Emu z brány a hráli jsme power play. Povedl se signál, střela přímo z buly a odražený kotouč se dostal ke kapitánovi, který vystřelil, ale gól jen tak tak nepadl. Pokud by padl, tak by na tabuli svítila asi 1 sekunda. ŠKODA, ŠKODA!

Můžu říct, že to byl opravdu nervy drásající zápas, který u mnohých šrouboval tepovou frekvenci do vysokých hodnot. Byl to zápas, v němž nakonec bylo úplně všechno. Padání do střel, osobní souboje, emoce, semknutost týmu, pěkné hokejové akce, 3x trestné střílení (ani jednou neproměněno), ale hlavně soudržnost týmu a bojovnost, o kterou trenéři horlivě usilují. Prohráli jsme velice těsně, ale CELÉMU týmu patří velký dík za jeho výkon a za druhou polovinu zápasu se naši hráči rozhodně neměli za co stydět!

Pro některé hráče to byla opravdu hořká pilulka a dali průchod svým bezprostředním emocím. Ale toto prostě ke sportu patří. Sladkost vítězství i hořkost porážky. To vše sportovce formuje a připravuje je na další a další boje.

Statisticky vzato k výsledku přispěli po dvou gólech Nikolas Kromus, Matyáš Trčka, Láďa Tkáč. O další dva góly se postarali Šimon Kundrata a Štěpán Rožnovský. Naši bránu statečně hájila Ema a za celý zápas měla úspěšných 42 zákroků. Několikrát kluky hodně podržela, když bryskně vyřešila velmi nebezpečné situace.